CloseZavřít
Tužka jako předmět sběratelství.
Tužka mě, jako většinu z nás, provází celý život. Se sbíráním tužek jsem začal v roce 1973. Nápad sbírat tužky vznikl, jak už to bývá, náhodou. Po běžném nákupu tužek se zajímavým potiskem, jako auta, lodě, letadla, houby, násobilka apod. Řekl jsem si, že by bylo zajímavé tužky sbírat. Na počátku to bylo jen chaotické shromažďování. Teprve při získání asi pětiset tužek jsem se začal zajímat o tužky podrobněji.
Ale až po ukončení aktivní pracovní činnosti jsem se mohl věnovat sbírce s plným zaujetím. Od roku 2003 jsem členem Klubu sběratelů kuriozit v Praze. Zde je registrováno dalších pět sběratelů dřevěných obyčejných tužek nebo pastelek – pan ing. Gebler, Csc. z Prahy, paní Hrochová z Čech pod Košířem, pan Jindra z Kadaně a pan ing. Nedoma z Tetětic, a pan MUDr. Jiří Černý z Českých Budějovic. Se všemi jsem v čilém kontaktu. Sbírku mám uspořádánu podle výrobců, výrobních čísel a tvrdosti tuhy. Součástí sbírky jsou i katalogy a jiné písemné materiály o tužkárenství, různé zvláštnosti, kuriozity a vývoj prostředků na psaní.
Pokud jsem pracoval v Žatci, jako ekonom v Agrostavu, tak sbírka zaujímala čestné místo v mé kanceláři, nyní, hlavně díky pochopení mojí manželky Libušky zaujímá část sbírky celý jeden pokoj v našem bytě! V současné době se specializuji na tužky vyráběné v České republice, na tužky reklamní z celého světa a tužky zvláštní tvarem nebo zvláštního použití. Ve své sbírce, mám více jak 7 500 kusů tužek. Ale i díky mnoha dárcům se má sbírka čile rozrůstá. Všem bych chtěl, alespoň touto cestou, velmi poděkovat!
má přes 7 500 tužek
Tužek je z tuzemské výroby
tužka je z roku 1895
tužka má 3cm
tužka má 252cm
Předchůdcem tužky bylo olověné pisátko. Vznik tužky byl ovlivněn nálezem přírodního grafitu (tuhy) nedaleko Borrowdale v Anglii v roce 1564, když bouře vyvrátila dub. Objevený materiál byl nazván „plumbago“ – imitace olova (název grafit mu dal teprve roku 1779 švédský chemik K. W. Scheele – z řeckého výrazu pro psaní). Místní pastýři využili tuhy ke značení svých stád. Tuha však velmi špinila. Proto byla rozřezávána na čtvercové destičky a ovazována provázkem nebo zapouzdřena dřevem. První ručně vyráběné tužky ve tvaru tak, jak je známe dnes, byly „Crayons d’Angleterre“ právě z Borrowdalské tuhy.
V roce 1662 otevřel v Norimberku malý obchod s tužkami Friedrich Staedtler. V nedaleké vesnici Stein začal v roce 1765 vyrábět tužky Kasper Faber. Tuhu vázal s bavorským jílem. Nedlouho potom, v letech 1790 and 1795, začali podobným způsobem vyrábět tužky Nicolas- Jacques Conte ve Francii a Josef Hardtmuth v Rakousku. Oba se považovali za vynálezce tužky.
Conte připravoval jádro (tuhu) z rozemletého grafitu, jílu, vosku a přírodních barviv. Tuto směs tepelně upravil a získal tak výborný materiál vhodný k psaní i kreslení. Svoji továrnu – později známou jako Blanzy-Conte Gilbert – otevřel společně se svým bratrem Louisem v roce 1793. „Potomci“ tohoto materiálu se ve velké míře používají dodnes.
Hardtmuth bývá v některých encyklopediích označován jako vynálezce dnešní tužky. Pravda je, že jako člověk spjatý s výrobou keramiky (měl továrnu na výrobu stavební keramiky) našel přirozenou cestu k výrobě jádra tužky stejnou technologií, jakou se vyrábí keramika. Lisoval umělá jádra vyrobená z jílu, práškového grafitu, sazí a organického pojiva. Různým obsahem jílu a různým stupněm vypálení získal jádra rozdílné tvrdosti (tvrdost se označuje čísly nebo písmeny). Josef Hardtmuth získal na svůj objev patentní výměr. Položil základ průmyslové výroby tužek technologií výroby grafitových jader, která nebyla dosud překonána.
Tužky se vyráběly ve vídeňské továrně na keramiku J. Hardtmuth. Výroba se postupně tak zvýšila, že od třicátých let 19 století se tužky staly jejím hlavním výrobním programem. Proto následovníci Josefa Hardtmutha, Ludvík a Karel Hardtmuthovi, vybudovali novou továrnu v Českých Budějovicích (L. & C. Hardtmuth) a v roce 1848 v ní zahájili výrobu tužek a keramiky. Volba tohoto místa se ukázala velmi výhodnou (dostupnost základních surovin, vhodná poloha na trase první železnice na evropském kontinentě, levná pracovní síla). A tak se továrna od roku 1870 mohla specializovat pouze na výrobu tužek a dalších psacích potřeb.
Ve zdokonalování výroby pokračoval i Franz Hardtmuth. Uvedl na trh žlutě zbarvenou tužkou s velkým rozsahem tvrdosti grafitového jádra a s vysokou kvalitou. Nazval ji KOH-I-NOOR podle velikého indického žlutého diamantu KOCH-I-NUR, „Hora světla“. Tato tužka získala zlatou medaili na světové výstavě v Paříži a dodnes je nejznámějším výrobkem firmy. Žlutá barva se u tužky stala symbolem kvality a tak i jiní výrobci vyrábějí tužky této barvy. V letech před první světovou válkou byla českobudějovická tužkárna KOH-I-NOOR největší na světě (měla 5 filiálek a 15 generálních zastoupení po celém světě) a mezi největší a nedůležitější na světě patřila i v období mezi dvěma světovými válkami. Kvalita tužky do značné míry také závisí na kvalitě dřeva. Převládajícím dřevem pro kvalitní tužky je dřevo cedrové, které umožňuje dobré ostření a odolává tlakům při psaní. Je ho však potřeba vysušit na vzduchu i v sušárně, napustit voskovou emulzí, namořit a znovu sušit. Teprve pak je možno je obrábět. Z jednoho edrového stromu se průměrně vyrobí kolem 172 000 tužek. Používají se však i jiná dřeva, jako např. vejmutovka nebo lípa. Dnešní tužka narýsuje čáru dlouhou 56 km nebo napíše průměrně 45 000 slov a může se 17 krát naostřit. Hrot tužky vydrží tlak 26 MPa (2,6 kg/mm2).
Dřevěná tužka dosáhla své dokonalosti. Nicméně udržování ostrého hrotu při jejím celodenním používání není jednoduchá záležitost. A tak se postupně začaly objevovat různé konstrukce mechanických tužek. Nakonec se konstrukční uspořádání ustálilo na kovové kleštině zajišťující posuv a držení tuhy (nejčastěji o průměru 2 mm) a na kovovém či umělohmotném pouzdře sloužícímu k držení tužky. Tyto tužky bývají zároveň opatřeny hrotítkem. Nejmladší „odrůdou“ mechanických tužek jsou tzv. mikrotužky (někdy nevhodně nazývané „automatické“: k tomu mají ještě daleko, neboť se nejedná o automatické posouvání tuhy ale pouze o zasunutí nové tuhy). Od klasických mechanických tužek se liší tím, že používají slabší tuhy (např. 0,5 nebo 0,7 mm). Z tohoto důvodu je mechanizmus, který posouvá a drží tuhu (kleština), uvnitř tužky a ven vyčnívá pouze vodicí trubička (u solidních tužek kovová). Tyto tužky jsou velmi vhodné zejména pro techniky, neboť umožňují kreslení ostrých čar a nevyžadují ostření. Práce s nimi je však náročnější, neboť slabá tuha se při větším tlaku láme. A tak pro běžné psaní není nad starý a osvědčený „crayon“…
Poprvé bylo možno podstatnou část sbírky shlédnout v mé kanceláři v AGROSTAVU ŽATEC, Astra 2445 cca od r.1976 do r.1990
(zaplněná stěna sekretáře vzbuzovala pozornost řady návštěvníků i zákazníků) První článek o mé sbírce byl uveřejněn v deníku PRŮBOJ 3.3.1985 pod titulem
,,Sběratel z města chmele“, byly zveřejněny základní informace o sbírce a foto. Dále v týdeníku NAŠE RODINA ze dne 4.7.1985 bylo zveřejněno foto a krátká reportáž o sbírce. V obrazových novinách ČTK č.15/7 byla zveřejněna informa ce a foto a začátkem ledna 1988 jsem byl osloven redakcí časopisu AHOJ NA SOBOTU, že bude celé jedno číslo věnováno sběratelům zda se chci zúčastnit.
Redaktor navštívil mou výstavku a pořídil reportáž, která byla zveřejněna
v č.17/1988 tohoto časopisu. V týdeníku HLAS byla zveřejněna obsáhlá repor táž s názvem „Neobyčejné tužky Emanuela Petráně“ a foto.
Od r.1990 do r.1995 byla větší část sbírky vystavena na chodbě bytu v Žatci, Svatováclavská 296 – (jen pro přátele, známé a náhodné zájemce)
SEVEROČESKÝ DENÍK dne 4.1.1992 přinesl reportáž a foto pod titulem
„Tužky pana Petr4ně“. Deník BLESK přinesl 3.2.1993 reportáž a foto pod titulem „Tužku zkroutíte do uzlíku“.
Od r.1996 do r. 2003 byla tato celá sbírka umístěna na chodbách a bale
v rodinném domě v Žatci, Hájkova 420 – (jen pro přátele,známé a zájemce)
Dne 3.8.2002 uveřejnil deník MF DNES obsáhlou reportáž a foto „ Sběratel má 1628 dřevěných tužek“. V náborovém letáku Kauflandu TIP týdne bylo zveřej něno foto a krátká reportáž o sbírce. Na tomto základě se ozvala p. Svobodová z Pardubic a nabídla velké množství tužek po manželovi. V odborném časopise
TOP-PROFESIONAL č.02/03 byla zveřejněna reportáž „Zeptali jsme se za vás, jak se sbírají tužky“.
První Malá veřejná výstava tužek se uskutečnila v prodejně PAPÍRNICTVÍ p. Kdýrové v Žatci, Hájkova ulice
od 15.1 do 15.3.2002 (pro školy s výkladem, zájem byl nad očekávání velký)
Byla pořizena reportáž, kterou zveřejnily ŽATECKÉ NOVINY 20.02.2002 pod titulem „Školáky uchvátila výstava o půldruhém tisíci tužek“.
15.2.2005 zveřejnil BLESK reportáž s fotodokumentací pod názvem
„ Účetnímu učarovaly tužky“ a 3.3.2005 DENÍK MOSTECKA zveřejnil foto a článek „V panelákovém bytě má přes tři tisíce tužek“.
Samostatná VeIká veřejná výstava grafitových tužek se uskutečnila ve Stříbrné výstavní síni Městské knihovny v Mostě
ve dnech 14.3 až 7.4.2006
– o výstavu byl mimořádný zájem jak ze strany veřejnosti tak sdělovacích prostředků. V souvislosti s výstavou bylo zverejněno osm článků v různých periodikách. Týdeník HOMÉR uvedl foto a článek nazvaný , Kuriozní výstava dřevěných tužek začala v Mostě“.Deník ŠÍP uvedl článek, 33 let sbirá tužky, má jich 3333 ! ,, Deník BLESK uvedl článek pod titulem Tisíce tužek v galerii“, MF DNES zveřejnila reportáž po názvem
„Sběratel má 3 333 tužek některé i z roku 1933″, Deník MOSTECKA uvedl článek , Důchodce miluje tužky“ a další článek „Největší exemplář měří metr“. Tři články na internetu, dva rozhovory pro rozhlas a tři relace v TV NOVA TV DAKR a KARNEVAL. I když je výstavní síň otevřena jen čtyři dny v týdnu (Po Út Čt,Pá),výstavu vidělo na tisíc zájemců. Zahájení výstavy byl přítomen zástupce naší největší tužkárny KOH-I-NOOR Hardtmuth České Budějovice p.ing.Dušek. Dále starosta města Žatce ing. Farkota. Uvítací projev přednesl ředitel Městské knihovny p.Tomáš Ondrášek. V KNIZE NÁVŠTĚV je 176 zápisů, vesměs kladných a poděkování ředitele p.Tomáše Ondráčka.
Na výstavě jsem byl přítomen téměř každý den. Pro školy a vážné zájemce jsem poskytl odborný výklad a provedl je celou expozicí..
Samostatná VeIká veřejná výstava grafitových tužek
se uskutečnila od 9.9. do 18.11.2007 v Regionálním muzeu K.A. Polánka v ŽATCI
– o výstavu byl po celou dobu trvání mimořádný zájem. V souvislosti s výstavou bylo uveřejněno 6 článků a reportáží v různém tisku Žatecké noviny
uveřejnili článek ,,Do muzea na dřevěné tužky“,týdeník HLAS přinesl informaci o výstavě DENÍK zveřejnil reportáž „Soukromá sbírka obohatí muzeum v Žatci
o tužky“BLESK přinesl rozsáhlou reportáž doplněnou fotografiemi , Unikátní sbírka- Má 4500 tužek !“, týdeník HLAS přinesl obsáhlou reportáž, I tužky mají životní osudy‘.
Tři zprávy v rozhlasovém vysílání a tři relace pro TV LYRA, TV OK PLUS a na ČT l v pořadu , BARVY ŽIVOTA“. Zahájení se zúčastnil i předseda KLUBU SBĚRATELŮ KURIOZIT z Prahy p. Likler a zástupce města Žatce ing. Novotný. Na výstavě jsem byl přítomen podle možností a požadavků pracovníků muzea. V knize návštěv je na 90 vesměs kladných zápisů. Potěšilo poděkováni pracovníků muzea za instalaci a vzornou spolupráci.
Další VÝSTAVA výběru ze sbírky se uskutečnila od 1.8.2008 do konce dubna 2009 na zámku Lažanských v Chyších, okr. Karlovy Vary.
Jedná se o výběr části sbírky podle možností a prostor vhodných k výstavě.
Zahájení byl přítomen redaktor ČR Plzeň a red.deníku PRÁVO – reportáž
s titulem ,Ve sbirce má 5 320dřevěných tužek‘ .i když výstavní prostory byly skromnější v knize návštěv bylo 360 pochvalných zápisů. Zejména poděkování manželů Lazanských, majitelů zámku potěšilo.
Pro rok 2009 byla dohodnuta VÝSTAVA v prostorách INFORMAČNÍHO STŘEDISKA a GALERIE ve ŽLUTICÍCH.
Konala se od 4.května 2009 do 7.6.2009.Vernisáže se zúčastnil starosta města a náš nejdéle sbírající člen pan ing. Jaroslav Gebler, CSc. z Prahy. K zahájení zahrála hudba TARAMIS p.Adamčika ze Žatce. Týdeník KVĚTY zveřejnil článek a foto o sběratelství vystavovatele. Deník PRÁVO region ČECHY uvedl reportážní foto z výstavy
ve Žluticích. I když tato výstava trvala jen něco málo přes měsíc, těšila se zájmu místních i náhodných návštěvníků. V knize návštěv je na 25 vesměs kladných zápisů. Měsíčník KVĚTY přinesl reportáž „Jen tuha a dřevo“.
VÝSTAVA v MUZEU ve Valči v Čechách
začala slavnostním zahájením dne 18.5.2010 a trvala do 5.7.2010. VALEČSKÉ NOVINY č. 2 zveřejnily upoutávku pod názvem VÝSTAVA TUŽEK. Výstavu zahájila její kurátorka
DVŮR U SVATÉBO JAKUBA v ŽATCI se stal díky pochopení a nezištnosti majitele p. Ládi Černého na delší dobu výstavním místem, kde se střídaly zejména školní výpravy a mnoho návštěvníků v době konání různých spole čenských akcí v tomto zařízení. První informaci o chystané výstavě přinesl 27.11.2013 ŽATECKÝ A LOUNSKÝ DENÍK pod titulem „V Žatci se chystá výstava tužek“ Výstava byla zahájena slavnostní vernisáží 29.11.2013 za účasti představitelů města, paní starostky Mgr. Hamousové , místostarosty ing.Novotného a velkého počtu zájemců a sdělovacích prostředků. Pro vystavo vatele bylo velkým překvapením účast značného počtu bývalých spolupracov níků. První reportáž a foto přinesl týdeník Svobodný HLAS pod titulkem
„ Ve Dvoře sv.Jakuba se usídlily tužky a tužtičky.“ Další obsáhlou informaci a foto přinesl občasník 5plus 2 pod názvem „Tužka se mu nikdy nevypíše“ 30.1.2014 přinesl upoutávku na výstavu a foto. 18.1.2014 vysílala televize NOVA reportáž o této výstavě.11.3.2014 přinesly ŽATECKÉ NOVINY reportáž a foto z návštěvy dětí z Mateřské školy. 23.3.2014 vysílal ČR 2 repor táž S.Lavičkové o této výstavě. Dne 25.6.2014 přinesl deník MOSTECKO rozsáhlou reportáž o sbírce a sběrateli pod titulem “ Sběrateli z Mostu se splní sen, na jihu Čech vznikne muzeum tužek“. 2.a 3.12.2014 se po roce vrací krátkou reportáží k výstavě Svobodný HLAS a ŽATECKÉ NOVJNY. Tento týdeník přinesl 20.1.2015 rozsáhlý rozhovor a foto se sběratelem pod titulem
„Tužkové království Emanuela Petráně“. Musím zdůraznit přístup majitele objektu, kamaráda Ládi Černého, který umožnil nezištný provoz bez náhrady.V knize návštěv je 423 vesměs kladných zápisů !
STÁLÁ EXPOZICE v GALERil SLADOVNA Žatec byla oficiálně zahájena 1.9.2018 vernisáží za přítomnosti zástupců Chrámu chmele a piva pod který tato GALERIE patří. Výstava je umístěna v prvním patře objektu ve třech propoje ných místnostech. Samotné exponáty jsou uloženy v osmi prosklených vitrínách na výšku, osmi plochých vitrínách, pěti prosklených rámů 120 x 80 cm a patnáct menších prosklených rámků 30 x 70 cm. Větší množství větších a reklamních tužek je různě rozvěšených po stěnách a mezi panely s písemnostmi. Podstatnou část tvoří panely dokumentující celou historii tužkárenství, zejména naší firmy KOH-1-NOOR Hardtmuth Č.Budějovice. Výstava obsahuje i vývoj prostředků na psaní a historickou školní lavici, kde si může každý vyzkoušet psaní namáče cím perem, nebo dokonce brkem. Návštěvníci mají možnost samovýroby vlastní tužky a seznámit se i s jednotlivými provozy tužkárny.
První upoutávka byla zveřejněna v ŽATECKÉM A LOUNSKÉM DENÍKU 23.8.2018 pod titulem „Na výstavě si lidé vyzkouší vyrobit vlastní tužku“. Dne 4.1O.2018 zveřejnil Žatecký zpravodaj upoutávku pod titulem „Nové výstavy“. Týdeník MOSTECKO v č.42/2019 zveřejnil obsáhlou reportáž pod názvem
,,Rozhovor týdne“ – český sběratel tužek Emanuel Petráň má ve sbírce sedm tisíc kousků. TV NOVA odvysílala 4.4.2019 repo ovi’stavě a sbírce tužek. Relace byla opakovaná ještě 5.5.2019 v pořadu SNIDANE S NOVOU.
Na serveru LIDOVKY byl 15.4.2019 uveřejněn rozhovor se sběratelem o jeho sbírce a STÁLÉ EXPOZICI v Galerii SLADOVNA.
Email: sberatel@emanuelpetran.cz
Telefon: +420 607 845 171
Šeříková 1120, 434 01 Most
E-mail: j.gebler@seznam.cz
E-mail: gabriela.hrochova@seznam.cz
E-mail: tuzky@seznam.cz
E-mail: klub@sberatel-ksk.cz
E-mail: info@stabilo.cz
